Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejneviditelnější postižení z neviditelných

 

 Aspergerův syndrom - nejneviditelnější postižení z neviditelných
Mgr. Petra Valentová

Skálův institut, X. komunita

1. Úvod......................................................................2
2. Definice Aspergerova syndromu...........................3
3. Přijetí diagnozy......................................................5
4. Nulová empatie......................................................6
5. Lidé s pozitivní nulovou empatií...........................7
6. Systematizace........................................................8
7. Genetika................................................................10
8. Závěr.....................................................................11
9. Použitá literatura...................................................11


„Deštník autismu je obrovský.
V jeho mezích je široká škála schopností i neschopností; široká škála rozdílů.
Je to proměnlivá diagnóza, která nemá ani jednoznačný začátek, ani určitý konec.
Vědci si nejsou jisti, jak vzniká. Pedagogové debatují o tom, jak jí zvládnout.
Psychologové mají zmatek v tom, jak rozlišovat mezi jednotlivými nálepkami.
Rodičové nemají jistotu, jak si s tím vším poradit.
A ti s autismem jsou často úplně bez hlasu.
Autismus se dotýká mnohých a stejně je to jedna z nejvíce nepochopených vývojových poruch."
(Willie, 1999)

"Autismus znamená, že musím vědecky porozumět tomu, co ostatní lidé intuitivně vědí. "
Mark Segar, britský autista, který ve 23 letech spáchal sebevraždu

" Mám velký talent být tzv. normální, ale nejsem sama sebou. "
" Autismus není negativní, ponižující je, že jste jiní a jinakost není akceptována. "
Temple Grandinová

„Abyste se stali vynikajícím vědcem nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky Aspergerova syndromu, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa.“
Hans Asperger

1. ÚVOD

Vítejte ve světě Aspergerova syndromu. Jak je z uvedených citátů patrné, lidé s Aspergerovým syndromem si plně uvědomují, že žijí, prožívají, nerozumí a jsou nepochopeni. Na první pohled je nepoznáte. Možná vás jen upoutá nějaký detail, který neladí s vaším vědomím, jak by měli lidé vypadat, jak by se měli chovat, jak by měli mluvit. A možná si řeknete, že to dítě je nevychované, drzé a že ten dospělý muž, či žena by už mohli vědět, jak by se měli chovat.
Lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět jinak než ostatní. A tak jak oni připadají zvláštní nám, tak stejně jsme my zvláštní pro ně. Jsme pro ně záhadou. Velmi často se trápí otázkou, proč jim neřekneme, co chceme? Proč jim říkáme tolik věcí, které nemyslíme vážně?
Proč nás zajímá postavení lidí ve společnosti, když můžeme s každým jednat stejně? Proč máme tak složité citové vztahy? Proč používáme tolik komunikačních signálů a jak je možné, že se v nich vůbec vyznáme? Jak je možné, že zvládáme směsici zrakových, sluchových, čichových, dotykových a chuťových podnětů, aniž bychom se zmítali ve zmatku? A proč ve srovnání s nimi uvažujeme tak nelogicky?
Lidé s Aspergerovým syndromem představují menšinu populace. Způsob, jakým vnímají svět je plně pochopitelný jen pro ně. Můžeme na nich mnohé obdivovat, ale mnohé nás i mate. I přes všechny nácviky sociálních dovedností, individuální, či skupinové terapie se neumějí změnit a řada z nich ani nechce. I tak potřebují naši pomoc, aby se lépe orientovali ve světě, přizpůsobili se mu a mohli své schopnosti účelně využívat. Aby se děti s Aspergerovým syndromem mohli stát soběstačnými dospělými s Aspergerovým syndromem.
K tomu všemu potřebují, aby rodiče, příbuzní a odborníci nejdříve pochopili, jak lidé s Aspergerovým syndromem vnímají svět. Velkou tíhu a zodpovědnost nesou právě rodiče dětí. Jsou vystaveni obrovskému tlaku od společnosti, protože žádné dítě se nenarodí a nekřičí do světa, že má Aspergerův syndrom. Cesta k tomuto poznání je těžká a rodiče velmi často oscilují mezi láskou, únavou, bezmocí a nenávistí. Pocity viny, selhání a vlastní nedokonalosti jsou na denním pořádku. I přesto je nutné se snažit lidem s Aspergerovým syndromem porozumět a pochopit je, protože jinak bude jakákoli pomoc zbytečná.
Lidem s Aspergerovým syndromem příroda dala do vínku mnoho starostí, ale nepochybně i mnoho velkých darů, nad nimiž mohou "běžní" lidé je žasnout .

Chtěla bych v této práci ukázat na zajímavou skutečnost. Vědomosti o Aspergerově syndromu, získáváme pozorováním, povídáním si s lidmi s Aspergerovým syndromem, srovnáváním s většinovou populací a vyhodnocováním těchto faktů. K vyšetřování používáme vysoce specializované škály a dotazníky (CARS, ADOS, ADI-R, ABC atd.). Pomocí psychologických testů a škál se stanovujeme mentální úroveň dítěte (standardními i speciálními testy - S-B, Gessel, PEP, APEP atd.). Protože neexistují žádné biologické testy pro diagnozu, spoléháme se čistě na charakteristiky týkající se vývoje a chování.
Simon Baron - Cohen, profesor vývojové psychopatologie na Cambridské univerzitě se pokouší nalézt odpověď na otázku, proč jsou někteří lidé nepochopitelně krutí. S obvyklou odpovědí, že jsou lidé prostě "zlí" se nespokojuje a pátrá po hlubších, vědecky doložitelných příčinách krutého chování. Za hlavní příčinu krutosti považuje sníženou nebo úplně chybějící empatii, která je společným příznakem některých duševních poruch - hraniční poruchy osobnosti, psychopatie, narcistické poruchy, ale také autismu a Aspergerova syndromu. V některých případech může být chybějící empatie nebezpečná, v jiných může být jejím důsledkem odlišný, někdy prospěšný pohled na svět. Aby lépe porozuměl důvodům chybějící empatie, zkoumá její biologické základy - empatický mozkový obvod, genetické predispozice, vlivy prostředí a výchovy, včetně zanedbávání a zneužívání dětí.
A právě jeho vědecké zkoumání přináší nové pohledy na svět lidí s Aspergerovým syndromem, které dle mého názoru jasně korespondují se známými skutečnostmi a vědecky je doplňují.
2. DEFINICE ASPERGEROVA SYNDROMU
Aspergerův syndrom (AS) patří mezi poruchy autistického spektra. Vyznačuje se především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem (u některých jedinců může být i nadprůměrný) a řečovými schopnostmi (pasivní slovní zásoba bývá bohatá, vývoj řeči není opožděn). Jedná se o celoživotní handicap.
Lidé s Aspergerovým syndromem mají problémy s navazováním přiměřených vztahů s druhými lidmi. Mají problémy v porozumění základním pravidlům v sociální interakci. Jinými slovy, mají potíže v tom, jak mohou druhým lidem dát vhodným způsobem najevo, že je konverzace s nimi zajímá či naopak, kdy mohou vstoupit do konverzace druhých lidí, jak naslouchat druhým lidem a jak vhodně reagovat v různých situacích s využitím řeči těla. Jejich komunikační dovednosti jsou slabé a následkem toho se pak raději interakce s druhými lidmi vyhýbají nebo se chovají nevhodným způsobem. Obtížně chápou mimoslovní komunikaci. Mimika i gesta bývají u lidí s AS omezené. Někdy mohou negativně reagovat na změny, mohou lpět na rituálech či nutkavě vykonávat určité činnosti. Pokud má vše svůj standardní denní režim a řád, cítí se lidé s AS bezpečněji a jistěji. Tento fakt ale způsobuje, že se snižuje jejich schopnost reagovat flexibilně v sociálních situacích. Mnozí lidé s AS mají nestandardní zájmy (někdy až nutkavého charakteru, kterým podřizují náplň všedního dne).Souhrnně toto vše nazýváme sociální dovednosti. Pokud člověk tyto základy zvládá, daří se mu ve společnosti druhých lidí, umí si najít přátele a toto přátelství si udržet.
Po odborné stránce vysvětlení AS : - je porucha autistického spektra vyznačující se narušením v oblasti sociální interakce, komunikace a představivosti. Stejná triáda postižení se projevuje i při dětském autismu a atypickém autismu. Při Aspergerově syndromu je však hloubka postižení zpravidla mírnější než při ostatních poruchách autistického spektra.
Mezi odborníky probíhá diskuze, jestli existuje rozdíl mezi Aspergerovým syndromem a vysoce funkčním autismem. V současné době je Aspergerův syndrom považován za samostatnou nozologickou jednotku. Tvrdit, že Aspergerův syndrom je mírnější formou autismu, je značně zjednodušené. Aspergerův syndrom má svá specifika i problémy, které mohou být stejně závažné, i když kvalitativně odlišné od ostatních poruch autistického spektra.
Kateřina Thorová rozlišuje nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom. Děti s nízko funkční variantou mají těžké problémové chování, které je jen málo ovlivnitelné. Tyto děti úzkostlivě vyžadují dodržování rituálů od svého okolí. Jejich chování je výrazně repetitivní a mívají velice nízkou frustrační toleranci. Navazují kontakt s ostatními bez ohledu na situaci nebo kontakt tvrdohlavě odmítají. Nejsou schopny emocionální vzájemnosti ani sociálně přiměřeného chování. Jejich kognitivní schopnosti jsou obvykle v pásmu podprůměru, často se u nich objevuje hyperaktivita a poruchy pozornosti. Při vysoce funkčním AS chybí výrazně problémové chování a neochota ke spolupráci. Tyto děti sice mají své vyhraněné zájmy, dokážou se věnovat i jiným činnostem. Jejich emocionální reakce se od vrstevníků liší jenom mírně, v sociálním kontaktu působí naivně a nezrale. Mívají průměrné až nadprůměrné intelektové schopnosti. Většina jedinců s AS se nachází někde na kontinuu mezi těmito dvěma póly.
Brenda Boyd taky popisuje tuto odlišnost jako metaforu „planety Asperger“, imaginární planety, na které žijí jen lidé s AS:
„Na planetě Asperger pokrytectví a podvádění vůbec nejsou známy. Oceňuje se individualita, prostor, soukromí a svoboda bez jakéhokoli donucování. Organizování do různých sociálních skupin či poslušnost vůdci, je tu prakticky vyloučeno. Jejich zákony jsou založeny na jasných morálních standardech. Návštěvníci planety se někdy cítí zaskočeni otevřeným a přímým jednáním domorodců, ale pokud si na ně zvyknou, shledají toto chování originálním a osvěžujícím. Na této planetě se nic neskrývá a nepředstírá. Emoce se vyjadřují se stejnou otevřeností, což brání tomu, aby se emoční zranění zanítila. Proto zde není prostor pro pokrytectví, hořkost, nevraživost, zášť nebo psychický nátlak.“

Odborníci se shodují v tom, že lidi s AS nelze napravit či vyléčit, cílem intervence je napomoci vzájemnému pochopení, v některých případech i vzájemnému propojení jejich světa se světem ostatních lidí.

3. PŘIJETÍ DIAGNOZY

Tato diagnóza je lidmi s Aspergerovým syndromem a také osobami v jejich okolí vnímána různě. Pro některé lidi je to ponižující nálepka, které přesně nerozumí. Často je ale vnímána pozitivně, jako jakýsi druh odpovědi na otázku, kterou si mnozí kladou a ta zní: „Proč je pro mne tak těžké mít přátele a komunikovat s lidmi normálně?“ Robinson popisuje den, kdy se dověděl o existenci AS a uvědomil si, že je jím nejspíš také postižen, jako velice pozitivní. Bylo mu tehdy už víc než 30 let: „Najednou všechno začalo dávat smysl a mnoho mých otázek tím bylo zodpovězeno. Nejsem na světě jediný a dokonce nás je tolik, že pro nás mají jméno,“ byla jeho první myšlenka po zjištění, že má Aspergerův syndrom.
Clarke a Amerom zjistili, že zatímco rodiče a pečovatelé o děti s AS považovali tento syndrom za neurologickou poruchu, kterou je nutné eliminovat, jedinci s AS byli na svůj syndrom hrdí a sami se považovali za neurologicky odlišné, ne postižené.
McLaughlin zmiňuje britského chlapce, kterému bylo v době diagnostiky 15 let. Informace o specifikách jeho diagnózy mu poskytla mechanismus, který dával význam jeho předchozímu jednání. Popisuje také i případy, kdy se dospívající staví k diagnóze negativisticky, vnímají ji jako nemoc. Na rozdíl od dočasných chorob Aspergerův syndrom není možné vyléčit a chronicky zasahuje do toho, jak vnímají a jednají během celého svého života.
Umělci Petru Myersovi, posloužila diagnóza Aspergerova syndromu jako vodítko k pochopení toho, proč a jak je rozdílný od většiny lidí. Taky to znamenalo, že se nemusí společensky přizpůsobovat, pokud to pro něj není přirozené. Po přijetí diagnózy se mu otevřely nové dveře ke kontaktu s lidmi, kteří jej akceptují a váží si ho.

Terapeutka Linda Cecavová na své webové stránce popisuje pozorování, že „děti a dospělí s vysoce funkčním autismem to mohou mít někdy těžší než lidé s vážnější formou autismu. V dětství mnoho rodičů a odborníků čeká na to, až z ‚divného chování‘ dítě vyroste. S dítětem může být potom zacházeno jako se zdravým, rozmazleným, tvrdohlavým nevychovancem. Rodiče mají pocit viny a selhání a nikdo jim neporadí. Někdy trvá dlouhá léta, než dítě dostane diagnózu. Jestliže dítě diagnózu má, může být pro rodiče velice těžké vysvětlovat okolí, že dítě není tak úplně zdravé. Zvlášť prarodiče a známí se někdy snaží rodinu napomínat a poučovat ve výchovných postupech.“

4. NULOVÁ EMPATIE

Ve své knize " Věda zla" se Simon Baron - Cohen zamýšlí nad otázkou, proč jsou lidé zlí , proč jsou někteří lidé schopni krutosti a jeho cílem se stalo nahradit nevědecký pojem " zlo" vědeckým pojmem " empatie" . Ponořil se do svého zkoumání hlouběji a zabýval se mozkovými základy empatie a dalšími biologickými, ale i sociálními determinanty. A to tak, že zkoumal mozky lidí neurozobrazovacími metodami. Zaměřil se na fungování empatických mozkových obvodů - mediální prefrontální kortex, orbitofrontální kortex, frontální operculum, gyrus frontalis inferior, anterior insula, anteriorní cingulární kortex, temporoparientální junkce na pravé straně mozku, sulcus temporalis superior, somatosenzorický kortex, lobulus parietalis inferior a amygdala.
Empatii definuje jako " schopnost identifikovat, co si někdo jiný myslí nebo cítí a reagovat na myšlenky a pocity druhého člověka přiměřenou emocí ".
Ve své knize prezentuje nový pohled na skutečnosti a několik kategorií staré psychiatrie předefinuje jako příklady nulové empatie. Nulovou empatii dále dělí na negativní a pozitivní. Rozlišuje mezi třemi formami nulové negativní empatie - hraniční ( typ H ), narcista ( typ N ), psychopat ( typ P ). Psychiatrie seskupuje tyto tři typy osobností s negativní nulovou empatií pod hlavičku " poruchy osobnosti " . Baron - Cohenovi se podařilo prokázat, že typy H a P vykazují abnormality v empatickém obvodu mozku, pro typ N toto predikuje, protože se tím ještě studie nezabývaly. Jejich abnormální, kruté a antisociální chování vysvětluje právě permanentně nízkou aktivitou empatického obvodu, genetickými predispozicemi a vlivy prostředí a výchovy.

5.LIDÉ S POZITVNÍ NULOVOU EMPATIÍ

Skutečnost, že někdo má nulovou empatii nevede nevyhnutelně ke krutému či antisociálnímu chování. Pokud má člověk problém s empatií, může mu to způsobovat společenské potíže, ale skutečnost, že někdo má dobrou empatii, ještě automaticky neznamená, že jeho chování bude etické a prosociální. Lidé s pozitivní nulovou empatií mají také pozoruhodně precizní a exaktní myšlení. Tito lidé jsou nositeli Aspergerova syndromu. V jejich případě jsou problémy s empatií spojeny s takovým fungováním mozku, s takovým způsobem zpracování informací, který může vést k velkým talentům. Způsob, jakým jejich mozek zpracovává informace vede tyto lidi k tomu, aby nebyli amorální, ale paradoxně a naopak, aby byli extrémně morální - supermorální.
Takže lidé s negativní i s pozitivní nulovou empatií vykazují abnormality ve stejných oblastech mozku, ve stejných místech empatického obvodu. V čem se tady liší ?

6.SYSTEMATIZACE

Systematizace znamená schopnost identifikovat a analyzovat měnící se vzorce, přicházet na to, jak věci fungují. Změny v tocích informací se dějí ve světě každý den, každou chvíli a tyto změny jsou buď náhodné nebo nenáhodné. Pokud je změna nenáhodná, obsahuje v sobě nějaký vzorec a lidský mozek je vyladěný na to, aby takové vzorce identifikoval. V tomto smyslu je slovo vzorec jiným výrazem pro slovo opakování. Zaznamenáme, že stejná sekvence informací již proběhla v minulosti. Míra schopnosti identifikovat tyto vzorce je u různých lidí různá. Lidé s Aspergerovým syndromem mají mozek, který dokáže identifikovat vzorce absolutně výjimečným způsobem. ( Baron-Cohen)
Mozek pátrá po vzorcích z různých důvodů. Vzorce nám umožňují předvídat budoucí dění a jejich identifikace nám umožňuje přímý přístup k pravdě. Pravda dle Baron-Cohena - jednoduše a jasně řečeno - jsou opakující se verifikovatelné vzorce. Někdy těmto vzorcům říkáme pravidla, zákony či zákonitosti.
Někdy pravda není tak úplně užitečná, někdy může být velmi užitečná, někdy může zrcadlit přirozené vzorce.
Fascinace vzorci je to, co vede lidi k objevům nových skutečností. Babyloňané objevili skutečnost, že pokud se průměr kruhu rovná jedné, obvod tohoto kruhu se bude rovnat č. pí
( 3.1415...). Archymédés ji o něco později matematicky vyjádřil. Albert Einstein ji skoro o dva tisíce let později prakticky uplatnil v teorii relativity.
A byla to právě lidská mysl, která viděla ten stejný vzorec, opakující se ve světě, nezávisle na čase a době, ve kterém ten který člověk žil.Vzorec nezávislý na čase. Systematizující mysl vystupuje z času, aby nalezla pravdy, které se objevily v minulosti a prokazatelně se objeví také v budoucnosti. Pozoruhodná lidská schopnost systematizovat umožnila člověku porozumět systémům tak malým, jako je buňka, i tak velkým, jako je naše sluneční soustava. A stavět či budovat systémy tak malé, jako je jednoduchá rovnice a tak velké, jako je vesmírná stanice.
A právě lidé s Aspergerovým syndromem mají svůj mechanismus systematizace vyladěný na maximální úroveň. Systematizují každý jednotlivý okamžik svého bdělého života. Vidí vzorce, který nikdo jiný nevidí. Jejich originální vnímání jim umožňuje vidět vzorce tam, kde se jiní mnohokrát dívali a žádný vzorec nespatřili. Bohužel umí vnímat pouze jeden vzorec v daném momentě. A za to platí vysokou cenu. Například, sedí li vaše dítě s Aspergerovým syndromem u svého počítače a vy vejdete do místnosti a jen rozhrnete závěsy na okně, toto vyrušení může vést až k záchvatu paniky. Reakce dítěte se samozřejmě může pohybovat na škále od úleku až po paniku. Prožívají změnu jako něco extrémně obtížného. Neumí se se změnami vyrovnat
Chování druhých lidí hodnotí stejně rigidně jako hodnotí chování neživých objektů. Fakta jsou buď pravdivá nebo nepravdivá. Svět je buď černý nebo bílý. Neexistuje žádný prostor pro odstín šedi. Ozvou se pokaždé, když někdo poruší nějaké pravidlo a to i nedůležité. Obviňují jiné lidi z neupřímnosti, když se jejich činy jenom nepatrně odchylují od jejich slov. Dokonalost definuje systém. Neexistuje prostor pro přetvářku, metaforický jazyk, neurčitost či bezcílné tlachání. Relevantní jsou pouze fakta. Žijí ve světě, který chtějí mít úplně pod kontrolou.
Odvrácená strana pozoruhodné systematizace je totální nezájem o svět, ve kterém neplatí žádné zákony, žádná pravidla a nejlepším příkladem takového světa je svět emocí. Svět citů a pocitů je světem bez zákonitostí. Zde neexistují žádná neměnná pravidla jako v matematice, či fyzice. Životy normálních lidí jsou přesyceny emocemi a jejich chování je nepředvídatelné. Nelze přesně určit to, jak se někdo cítí. Součástí empatie je i schopnost současně udržet krok s různými úhly pohledu a s různými fluktuacemi emočních stavů v sociálních interakcích a to všechno ve vysoké rychlosti. Bez pravidel a tudíž pro lidi s Aspergerovým syndromem zcela nepochopitelné a značně stresující.
A zde se nám ukazuje spojitost mezi systematizujícím a empatickým mechanismem: když máte vysokou úroveň systematizujícího mechanismu, nezabýváte se emocemi, protože potřebujete přesnost. Chování jiných lidí je mimo možnost pochopení a porozumění a empatie není možná.
I když reakce na změny mohou být panické a skutečnost nulové empatie může být sociálně invalidizující, láska ke vzorcům může vést k tomu, že tito lidé vidí věci, které jiní lidé vidět nedokážou. Lidé s pozitivní nulovou empatií sehráli v historii vývoje lidstva významnou roli, protože dospěli k pozoruhodným a originálním objevům v matematice, fyzice či chemii a nebo pro nás vytvořili neuvěřitelně krásnou hudbu či jiná umělecká díla.
Lidé s pozitivní nulovou empatií se navzdory nízké empatii obvykle nechovají antisociálně nebo krutě k jiným lidem. Mnoho těchto lidí se chová k jiným lidem jako k věcem., ale naštěstí to obvykle nevede k žádnému vážnému ublížení. Třeba vás zcela ignorují, přehlíží, jakoby vás neviděli, ale není v tom žádný úmysl či záměr ublížit. Do jisté míry mají všichni rodiče zkušenost s tím, že se k nim dítě chová pouze jako k objektu uspokojování svých potřeb. Nevidí potřeby ani pocity svých rodičů. Normální děti v jisté chvíli zjistí, že rodič je již unavený nebo nervozní a vědí, kdy přestat obtěžovat. Děti s Aspergerovým syndromem jsou zcela slepé ke skutečnosti existence pocitů jiných lidí. A to je může vést k prosazování svých vlastních potřeb bez ohledu na jiné osoby. Nepodobají se však výše zmíněným psychopatům. Je tomu tak proto, že rozvinuli své morální postoje díky systematizujícímu mechanismu, zatímco normální jedinci mají své morální cítění obvykle díky empatii. Mají silnou touhu žít podle pravidel a od ostatních očekávají totéž. Mají neporušený morální vývoj. Lidé s Aspergerovým syndromem jsou často první, kdo se ozve a postaví na obranu někoho, s kým se nezachází férově, protože neférové chování narušuje jejich morální systém, který si vystavěli za pomoci čisté logiky. Zaslouží si svůj "pozitivní" statut, jelikož do extrémní míry systematizují.

7.GENETIKA

Rodiče dětí s Aspergerovým syndromem a autismem mají často podobné charakteristiky a to nám dovoluje uvažovat o genetické determinaci kvalit, o kterých se zde zmiňujeme.
Rodinné studie ukazují, že bratři, sestry a rodiče těchto dětí vykazují nadprůměrnou úroveň autistických rysů. Dá se tedy soudit, že lidé s pozitivní nulovou empatií se vyskytují v konkrétních rodinách. Tato skutečnost se potvrzuje jak při používání dotazníku k měření empatie, tak při rozpoznávání emocí na fotografiích a potvrzuje ji také sledování aktivity mozku při plnění těchto úloh.
Baron - Cohenovi se podařilo prokázat, že šest genů je silně spojeno s Aspergerovým syndromem. Jsou to tři geny se vztahem k pohlavním hormonům:
ESR2 - jeden z estrogenových receptorů
CYP17A1 - se vztahem k menstruačnímu cyklu
CYP11B1 - se vztahem k testosteronu
Další tři jsou gen oxytocinu ( OXT ), ARNT1 a HOXA1 - geny se vztahem k empatii.
Tato zjištění otvírají mnoho dalších otázek a směrů výzkumu.

8.ZÁVĚR
Věřím, že má práce čtenářům přiblížila svět lidí s Aspergerovým syndromem. Sama jsem rodičem dítěte s AS a velmi těžko v některých situacích hledám slova, jak vyjádřit své pocity a nebo popsat skutečnosti, které spolu v životě prožíváme. Slova Baron - Cohena mi přinesla klid a porozumění. Je opravdu obtížné porozumět chování svého dítěte, protože cítíte, že není "zlé", ale nechová se ani jako "hodné". Já sama velmi často o sobě mluvím jako o " někom" kdo je potřebný pro to, aby nakoupil, uvařil, vypral, uklidil, porozuměl a pomohl. Zpočátku, kdy jsem svému synovi ještě nerozuměla, jinými slovy řečeno, nebyla stanovena diagnoza, jsem velmi často zažívala pocity méněcennosti, křivdy, bezmoci. I pro něj bylo toto období velmi náročné, protože jsem na něj reagovala pokaždé jinak a tím jsem mu vytvářela zcela nesrozumitelný svět.
Žijeme s Aspergerovým syndromem již pět let. Oba stále zažíváme velké nepochopení od "normální" společnosti, zároveň se potkáváme s lidmi, kteří Aspergerův syndrom vnímají pozitivně.
Ptala jsem se svého syna, jestli by mi mohl říct, jakou nejhezčí věc jsem pro něj kdy udělala. A jeho odpověď zněla : " No přeci to, že jsi moje máma. "
A já mu i bez otázky odpovídám : " Díky tobě poznávám rozdíl mezi tím, co je " normální" a co  je " lidské ". "



POUŽITÁ LITERATURA:
S. Baron - Cohen, Věda zla, Portál 2014

S. Baron-Cohen, (2004). Exact Mind: An Artist with Asperger Syndrome. London: Jessica Kingsley.

Boyd, B., & Jelínková, M. (2011). Výchova dítěte s Aspergerovým syndromem: 200 nápadů, rad a strategií. (Vyd. 1., 125 s.) Praha: Portál.

Cecavová, L. (2008). Lidé s tzv. vysoce funkčním autismem, Aspergerovým syndromem a Son-rise Program®. [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z WWW: <http://www.srp-terapeut.cz/son-rise-program/srp-vysoce-funkcni-autismus >

Clarke, J.C. & van Amerom, G. (2008). Asperger’s Syndrome: Difference between parents’ understanding and those diagnosed. Social Work in Health Care, 46(3), 84–106.
(McLaughlin a Rafferty, 2014, s. 66-67

Kateřina Thorová. 2006. Poruchy autistického spektra Praha: Portál

M. Zitňanský, bakalářská práce, MU Brno, 2014, http://is.muni.cz/th/361132/pedf_b/bakalarska_prace_zitnansky.pdf

Robison, J. (c2008). Look me in the eye: my life with Asperger's. (1st ed., xiv, 302 s.) New York: Broadway Paperbacks.

Tony Attwood : Aspergerův syndrom, Portál 2005

Vosmik, M., & Bělohlávková, L. (2010). Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole: možnosti integrace na ZŠ a SŠ. (Vyd. 1., 197 s.) Praha: Portál